Setkání
Autor: (profil smazán) .. Datum: 24.11.2011 19:29:51 .. Kategorie: Umělecká tvorba .. 4 komentářůPovídka o lidském zaslepení a o nalezení životní podstaty.
Modrá... Co? ... No tak Dobře. Snažím se zorientovat. Dávám ruku před obličej, ale není tam. Vlastně ani necítím své vlastní tělo! Kolem dokola, ze všech stran, ze
shora, zezdola, není nic. Snažím se vzpomenout na to, co bylo předtím, ale nemohu... Cože? Nerozumím tomu ani v nejmenším! ...Nevadí. Budu v klidu. Nezapojím se, chci
raději zaujmout pozici pozorovatele...
Stále hledím. Ha! Bílá čmouha se vynořila. Něco slyším, docela podezřele to připomíná chod elektromotoru. Pouze rovnoměrné, neměnící se vlny zvuku...
Přichází nová vlna touhy dozvědět se, co se děje, ale během krátkého okamžiku odchází... Zvuk náhle mění tón, ale ptát se proč teď není podstatné... Naklání se
nade mne nějaký bílý objekt. Ach! Ale jak děsivě velký! Nic tak mohutného jsem v životě neviděl! Bojím se, že mě rozmáčkne jako padající mrakodrap mravence!
Co teď? Není před ním úniku. Musel bych se pohybovat nesmírnou rychlostí tisíce kilometrů, abych se mu vyhnul...
Rozhodl jsem se, zahalen bezmocností, hledět dál... Objekt najednou dostává barvu a zpomaluje, až téměř stojí. Po chvíli se zastaví úplně... Zvuk, jenž jsem
slyšel, se stále mění... Začínám zjišťovat, že vychází z onoho objektu nade mnou. Je velmi daleko, ale k jeho mohutnosti, síla zvuku sedí. Vždyď ta věc pokrývá téměř
celý můj zrak!
Jsem naivní že si myslím, že to velkolepější být už nemůže. Jsem nicotný, bez těla, bez jakékoliv pevné opory. Nevím... Nic nevím a nic nechápu... Je to naprostá
bezmoc a nedá se s tím dělat vůbec nic. Když v tom, objekt začíná dostávat jiný tvar. Mění svou strukturu společně se zvukem, již neslyším pouze podivný zvuk, ale
hlas! Začínám mít silný pocit že jde o nějakou vyšší entitu, proti které jsem naprosto bezcenným hmyzem. A co víc, bere na sebe podobu dítěte! Obrovité rysy v pomalu vznikající tváři, se začínají podobat rysům malého chlapce. Něco mi říká, ale hovoří nesrozumitelným jazykem, který jsem nikdy neslyšel. Bože! Vzhledově vypadá na 4 roky, ale ta velikost!
Jeho hlas utichl a on se usmál... A ve stejnou chvíli, mne pohltila vlna těžko popsatelné emoce, z jeho nesmírné krásy a mohutnosti. Nicméně mohu sdělit jeden
fakt, který snad sdělit lze... S tím, že jsem proti němu tak šíleně titěrný, jsem se nyní smířil naplno. Snažím se křičet, ať si se mnou dělá co chce, ale nemám čím. A
slyšel by mě snad, kdyby to šlo? Vnitřně se směji sám sobě, co mě to napadlo...
Přichází mnoho pocitů zároveň, včetně pocitu jeho křehkosti. Cítím, že ačkoliv je takto velký, jakoby mu hrozilo že splyne s okolím a stane se neviditelným...
Chci ho před tím ochránit, ale nevím jak!
Napadá mě podivná věc, pokusit se s ním komunikovat telepaticky. Jak jinak, bez těla?... Tak přece jen! Zřejmě toho o mně ví víc, než jsem si myslel...
A chlapec, se náhle rozplynul do celého prostoru, jako oblak jemného písku. Nebyl neviditelný. Cítil jsem jeho přítomnost všude kolem, dokonce i sám v sobě. Stále jsem viděl jeho obličej...
Něco se děje. Že by se mi začínal vracet hmat? Cítím, jak dýchám. Postupně začínám cítit i své končetiny, začínám si uvědomovat své tělo. Do modré barvy se pomalu promítají jednoduché geometrické tvary, které postupně nabírají na složitosti... Jejich dokonalá přesnost a zároveň složitost je nepředstavitelná. Vrací se mi sluch. Slyším děti! Geometrie se pomalu mění ve vědomí vnitřního zraku a já si uvědomuji, že mám zavřené oči. Otevírám je...
Ocitám se na posteli, po nějaké době mi dochází i to, že se nacházím doma. Povrch všech předmětů je jako metalíza, pohybují se harmonicky s energií, jež jimi
prostupuje. Je to jako tanec, vše perfektně ladí k vizuální a nadreálné hudbě, mající plně duchovní rozměr a podstatu. Tak takhle to je... Již rozumím tomuto prostoru, této realitě. Dětské hlasy jež slyším, prostupují dovnitř oknem. Nezmůžu se na nic, pouze pozoruji, naslouchám, cítím a prožívám...
Jednou se tam vrátím...
Komentáře
[24.11.2011 20:45:33] DanielKubeC: Mi nepovídej žes ty rozkouskovaný řadky do odstavců tam nedal schálně! hodně tam sedí... je to záhul na fantazii.. i pocity... ta jaksi všeobjímající modrá a pak to dítě, zcela konkrétně a bez vytáček vyjádřená velikost - ta duchovní velikost dítěte, a zmíněná i křehkost, bezmoc člověk ji ochránit... a dětské hlasy z venku které mi jaksi tu vnitřní realitu spojily s vnější.. a kdypak se tam asi vrátíš?
[25.11.2011 18:56:05] (profil smazán): Text jsem bohužel do odstavců rozděloval špatným způsobem, takže odstavce vznikly i tam kde neměly. Ale k textu - Nejprve přišlo ono setkání, tedy jakési zjištění, poté jsem se zmínil o návratu. Návratem je myšlen návrat člověka do této čiré pravdy o sobě samém, což spadá pod samotnou existenci vědomí bez ega. Je to jakési "odkopnutí" zpět od vlivů dnešního, nehostinného světa... Vím o dvou způsobech jak ho dosáhnout - meditací a psychedeliky, přičemž oba dva způsoby jsou spolu úzce propojené. Je to vlastně taková "očista", "odstranění nánosu z očí"... Cílem je absolutní izolace od veškerých vnějších vjemů a myšlenek jimi vzniklých, za účelem jejich vzdáleného pozorování. A během nutného života osoby, obklopené dnešní rádoby "vyspělou" společností, jsou tyto návraty důležité. Takže samozřejmě, jako mnoho dalších, určitě brzy. 
...Celý text je smyšlený, ale má v člověku s pedofilním cítěním vyvolat alespoň vzdáleně tyto pocity, což považuji za důležité. Možná takováto snaha někomu pomůže. A v některých, jednou, třeba i odstartuje cestu intenzivního duchovního rozvoje, který je dnes světem sebedestruktivně podceňován, ne-li úplně přehlížen...
[25.11.2011 20:24:40] DanielKubeC: zbavit se nánosu, přiblížit se stavu dětskosti? říkáš meditace a psychedelikoa, jaké místo v tomto procesu může mít kontakt s dětmi? Učit se od dětí jak být moudřejší?
[26.11.2011 09:35:14] (profil smazán): To samozřejmě také, ale nejdůležitější je snaha o ochranu dětí samotných. Totiž děti nás často mají za vzor. Myslím že s chováním, které dočista splývá se všemi návyky dnešního kolektivu, není žádná ochrana možná.