Článek pojednávající o vcelku zásadní proměně člověk od převážně sexuálního cítění, k převážně emocionálnímu. Jak této proměny dosáhnout? V čem je to ta správnější cesta? A jaké klacky hází společnost pod nohy i tomu, kdo se o takovou proměnu snaží.. vše v přeloženém zahraničním článku níže.
Odkaz: www.ipce.info
Nedávno jsem díky rozhovorům s dalšími girlovery zjistil, že alespoň někdo z nich má příběh porovnatelný s tím mým. Před pár lety jsem si uvědomil, že mě sexuálně přitahují mladá děvčata. Tehdy jsem se nepovažoval za pedofila, ač to sice bylo jen jedno z hledisek mého sexuálního cítění, tak tady přeci jen bylo. Rok zpátky jsem zjistil, že je toho víc. Nebylo to jen o tužbě, bylo to i o lásce. Nebyl jsem jimi přitahován jen sexuálně, ale také citově. A tehdy jsem si také přiznal a řekl si: „Ano, jsem pedofil.“ Ale byla zde jedna divná věc: Mé sexuální cítění se kvůli tomu nestalo silnější, spíše slabší. Jako kdyby se to emoční cítění před tím tvářilo jako to sexuální.
A nyní jsem zjistil, že toto není jediný příběh. Je více pedofilů, nebo alespoň girloverů, kteří mají podobný bod zlomu. Jeden známý mi řekl, že dříve byl (velkým) sběratelem dětské pornografie. Do té doby, než si uvědomil, že to byl přesný opak toho, co cítil a v co věřil. Hodil to vše za hlavu a dal se na vlastní, do jisté míry lepší, cestu prožívání lásky s děvčaty. Někdo další mi řekl, že neměl daleko od toho, aby se stal násilníkem na dětech, když si teprve uvědomil, že všechno zašlo příliš daleko. A změnil se.
Donutilo mne to přemýšlet – toto možná ukazuje hlubší pravdu. Možná, že rozdíl mezi girlovery a boylovery na jedné straně, a násilníky na dětech na straně druhé není až tak velký, jak věříme (a doufáme). Možná, že v tom není nic víc než volba. Volba, během které si uvědomíte vaše emoční cítění vůči dětem,taky a kdy si uvědomíte, že by mohlo být nutné zbavit se cítění sexuálního.
Pokud je to pravda, tak jeden z nejlepších způsobů ochrany dětí před zneužitím je pomoct těmto pedofilům zvolit si cestu. A kdy by v této pomoci mohl být lepším něž pedofilové, kteří tento krok již podstoupili? Pedofilové, kteří již zjistili, že jsou i jiné cesty jak si užít dětí jiným způsobem než sexuálním. Způsoby, které nejsou jen neškodné, ale i prospěšné.
Díky současným podmínkám to není jednoduché. Jakékoli způsoby, které si pedofilové vyberou, aby se spojili, jsou aktivně potlačovány strachující se společností, která je nevidí jako dobré možnosti, které by pomáhaly pedofilům žít v souladu se zákonem, ale které by jim pomáhaly zákony porušovat. Jenže strach a nepodložené obavy, které má společnosti ze vztahů mezi dětmi a dospělými, činí pedofilům stále těžší a těžší prožívat svou orientaci neškodným způsobem, což také může některé z nich donutit vybrat si mezi zneužitím a depresemi. A ani jedna z těchto možností není dobrá, ať již z pohledu dítěte, či z pohledu pedofila samotného. Média denně dávají příklady pedofilů, kteří si vybrali špatnou cestu, ale málokdy, jestli vůbec kdy, ukazují, že zde vůbec je i nějaká správná cesta. Toto ztěžuje pedofilovi vybrat si správnou cestu nebo uvědomit si, že nějaká správná existuje.
Celkem vzato, společnost působí na pedofila jako nechápající rodič. Pedofilovi je opakovaně říkáno, že jisté věci, které chce, jsou zakázány, a že taky mu hrozí přísné tresty, pokud tyto věci bude stále dělat. Ale zároveň mu nejsou ukázány jiné možnosti. Takže pedofilovi připadá, že jsou jen dvě východiska: Porušování zákonů a kodexů společnosti, nebo odepírání si svých pocitů. Žádné z těchto východisek není příliš dobré. A třetí možnost je schovaná a/nebo zakázaná společností. Takže pokud se společnost úmyslně pokouší udělat z pedofilů duševně nemocné, tak si pedofilové nemohou vybrat lepší cestu.
Citace: André. The Turning Point. Ipce Web Site (online, citace 23. 1. 2012). Přístup z internetu: URL: www.ipce.info
Překlad: p123
[24.01.2012 03:01:04] Host: Dole v citaci by krom data přístupu především mělo být datum, kdy to bylo zveřejněno: tedy IPCE Newsletter number E 7, December 1999.
[24.01.2012 03:05:07] Host: Jinak je to zajímavé téma, kterého se dotýká mnoho povídek i příběhů pedofilů. Já osobně jsem problém v takto vyhraněné podobě nikdy necítil, ale můžu dosvědčit, že v období, kdy mám dostatek citově naplňujících kontaktů s dětmi, zřetelně ustupuje masturbační závislost a vše, co je s ní spojeno.
[24.01.2012 17:15:13] DanielKubeC: pro Host: Tys tam našel i datum zveřejnění! a já slepec ho tam zkoumal a nic, takže dík a u všech článků odsud ty data dnes přidám. A já bych tak asi rovněž souhlasil spíš s tvým komentářem, než se ztotožněním se těmi příběhy v článku, hrotící situaci až k nebezpečí násilí na dítěti, což jsem nikdy neprožil. Ale ano, v období, kdy byl pro mě kontakt s dětmi nemožný a ani nebyl vyhledávaný nebo jaksi "chtěný" u mě masturbační závislost probíhala naplno. Kde by se dala hledat také odpověď? Byl oto přeci taky období vrustrace, a masturbace může být únik od reality.