Můžeme to slyšet často, jak dospělý dítěti říká, počkej, až budeš dospělí a budeš mít opravdové problémy.Na čem závisí to slovo opravdové? Jsou skutečně peníze, kariérní postup opravdovější než pocity? Ne-e.
Dospělí rádi zjednodušují. Problémy, které dítě řeší často vidí obecně. Jako problémy: které k tomu věku zrovna patří, nebo si dokonce odváží říct, že to má dítě prostě vrozené v povaze a nejde s tím nic dělat. Nesnaží se vcítit do uvažování dítěte, nebo dospívajícího a hledat důvody těch kterých problémů.
Snad sám příliš zjednodušuju a vidím dospělé moc obecně a hážu je do jednoho pytle? Ano, bohužel mluvím z vlastní zkušenosti a z toho, co vidím a co mě štve v mém okolí.
Dospělý si zřejmě neuvědomují tu podstatnou věc, že to jací jsou ve své dospělosti lidé, nejvíce utvářely zážitky z jejich dětství a dospívání. Tyto zážitky byly iniciativními a podílely se největší měrou na stavbě jejich charakteru, zájmů, názorů. A problémy, které v té době zažily byly iniciačními problémy, které ovlivnily to, jak budou ke všem ostatním problémům přistupovat napříč životem.
Co nastupuje v reakci dospělých na problematické chování dítěte bývá trest. Není často trest v pojetí rodičů spíš pomstou na dítěti než výchovným prostředkem? Vždyť i v pojetí našeho trestního práva je někdy trest chápán spíš jako pomsta společnosti na pachateli. Nepřechází takové podvědomé posuzování i na vztah rodičů vůči dětem?
Proti trestům se vymezuje i řada výchovných odborníků. Trest lze nahradit vzájemnou kooperací s dítětem, pochopením dětských pocitů, hledání společného řešení situace s dítětem, spoléhání na jeho iniciativu. Ale to je dost komplikované že? Trestat je vždycky rychlejší, méně pracné a neefektivní, jak to tak bývá.
Zaujal mě názor, že po návyku na trest může dítě až jaksi trest vyžadovat. Trest se pro něj stává kompenzací za způsobený prohřešek. Dítě je potrestáno a pak necítí, že by bylo spácháno cokoliv zlého, protože kompenzace už přišla. Nic mu nebrání prohřešek zopakovat a pak vlastně už trest přímo po rodiči požaduje, aby se opět dostalo do rovnováhy. Každopádně trestání dítě činí vzdorovitější a proti opakovaným trestům odolné.
Jaký může mít trest na dítě kladný dopad? Ano možná rodiči přijde, že se po trestu dítě uklidnilo a proto je oprávněný. Ale neuklidnilo se spíš proto, že se uzavřelo v naštvanosti a pocitu nespravedlnosti do sebe, že je pro ten okamžik deprimované? A skutečně zkušenost trestu bude mít plošně na dítě vliv takový, že svůj prohřešek už nezopakuje?
Zvlášť na malé děti může jistě působit i tón hlasu rodiče víc než to, co rodič svými slovy říká. Otrávenost v hlase rodiče, pochybování, nezájem, to jsou ty podstatné faktory. Rodič si je snad ani neuvědomí, ale dítě ano. Kdo je pak ten moudřejší?
Právě takovým tónem se rodiče někdy snaží dítě poučit o řešení problému, zatímco oni sami rozmýšlejí o svých jako by opravdových problémech. Do řešení problému dítěte nedají dostatek vcítění a to je pak k ničemu, ač si to například sami neuvědomí.
A přitom si neuvědomují, jak je každé řešení problému v iniciačním období dítěte důležité. Člověk za celý život nezažije větší a závažnější problém, než když se mu ve čtyřech letech zničí nejmilovanější hračka.
[28.09.2011 18:59:46] (profil smazán): S touto myšlenkou plně souhlasím... Trest je už v základě naprostým nesmyslem a neefektivním činitelem pro zlepšování chování dítěte. Každý má své pocity a problémy, každý určuje co je problém podle toho, jak je s vlastním světem schopen se s danou věcí vypořádat. Děti mají naprosto jiný svět než dospělí lidé, tudíž nemohou mít jejich problémy. Naopak si myslím, že dospělí mnohdy dělají z komára velblouda a pohrdání problémy typu "zničená hračka" tento fakt pouze potvrzuje, jelikož to odráží neschopnost dívat se na problém z jiné perspektivy. Aneb "problém", je pouze dalším relativním pojmem, s oblibou využívaným při zjednodušování věcí v každodenním životě. Jeho neomezené významy, nám dovolují použít tento pojem jako univerzální obranný prostředek. Nežijme v iluzi "opravdových problémů". Opravdový problém je u každého jiný a především děti, pro to mají mnohem větší cit. Těžko se bude dítě zajímat o věci, které jsou mu v jeho věku naprosto cizí a jsou pro něj nepotřebné a nesmyslné, jako domorodci nedostatek peněz na nové auto, či přechemizované jídlo. Naučme se žít podle dětských pocitů. Ty v sobě totiž skrývají ta největší moudra. Jako celek, poté můžeme vycházet z mnohem hodnotnějších základů a nakonec by všem mohlo i dojít, že jediným opravdovým problémem, je duševní prázdnota...
[29.09.2011 14:44:00] DanielKubeC: Henry247: každopádně díky za praktický doplnění toho článku, proože co píšeš by klidně mohlo být jeho obsahem, dybych to dokázal takhle zformulovat. Jen a jen musím souhlasit s realativitou toho co je "problém" je až směšný něco označit jako obecný problém. A tou pravou pointou je, že dybychom si skutečně dokázali v sobě udržet nebo znovu vyhledat citlivost dítěte, jeho pohled na opravdové problémy, hodně by nás to vzdálilo cynickýmu a bagatelizovanýmu světu.
[29.09.2011 23:28:59] duppo: Dětské problémy jsou skutečné. Dítě je skutečně prožívá a potřebuje je řešit. Na své problémy často děti reagují špatným chováním, což ale nejde "umlátit" trestem. Je nutné s dítětem hodně komunikovat a nic nebagatelizovat, což spousta rodičů bohužel dělá. Jednu plácnout je tak strašně jednoduché (pro rodiče - já osobně bych nebyl schopnej ani napřáhnout ruku), ale ve výsledku to k ničemu nevede. Dítě se spíš naučí, že lidi, které má mít rád a kterým má důvěřovat, ho zbijou za každou maličkost. A to není moc dobrá zkušenost do života. Pak se divte, že se děti upínají k pedofilům, já jsem například ten, ke komu bráška jde, když je od mamky potrestaný. A kdyby mě neměl? Seděl by dvě hodiny zavřenej v pokoji a plakal by.
[30.09.2011 00:37:16] DanielKubeC: duppo: A díky bohu, že tě má a že se se svými problémy nemusí vypořádávat sám. Dybych to trochu radikálně shrnul, za řadu problémů dětí můžou právě rodiče, i pak za dětský smutek. Pokud mají mermomocí touhu po trestu, měli by v takových chvílích trestat sebe za svou neschopnost dětské problémy vnímat, procítit, mluvit o nich, hledat společný řešení.